Nový dozorný orgán v mýdlárně

Aby se mi v mýdlárně dobře tvořilo, začala jsem si ji pomalu přetvářet k obrazu svému. První obraz, který jsem tam pověsila, jsem malovala já pro mamku, když byla nemocná. Pojmenovala jsem jej Léčivá síla. Po celou dobu, co jsem jej malovala, jsem se snažila vložit do něj všechnu lásku a záměr léčení. Neumím malovat, ale snažila jsem se, aby barvy byly jemné a příjemné. Mamka obraz nepřijala, že jej nemá kam pověsit a nikam se jí nehodí. Obraz skončil na skříni a dlouho tam zůstal, než našel svoje místečko na zdi v mýdlárně. Připomíná mi, že někdy, i když se moc snažíme, silou vesmírný plán nebo plán jiné duše nepřetlačíme. Věci se dějí, jak se mají udát, a ne tak, jak my si myslíme, že by to mělo být.

Druhý obraz, který je v mýdlárně, jsem taky malovala já. Měla to být čakra srdce. Měla jsem úplně jasnou představu v hlavě, jak má vypadat, ale nešlo mi to převést na papír. Barvy se nechovaly, jak měly, a realita se od představy vzdalovala víc a víc. Tak jsem obraz nechala na stojanu u kamarádky v ateliéru, že se k němu vrátím. Pak maminka umřela a já měla v srdíčku tolik bolesti, že jsem nedokázala obraz domalovat. Dlouho stál. Až přišla kamarádka a slíbila, že budeme malovat spolu a s obrazem mi pomůže. Nakonec jsem pomoc nepotřebovala a obraz jsem za jedno odpoledne dokončila. Barvy jsou oproti původní představě moc tmavé, a tak mi druhý obraz připomíná, že některé smutky zkrátka trvá déle doléčit.

Poslední obraz, který v mýdlárně ozdobil zeď, malovala mladá krásná umělkyně jménem Romana Chudá. Po chvilce rozhovoru mě Romana překvapila, jak je na svůj věk moudrá. Na první pohled na mě působila jako něžná víla a pak na mě vykoukla odněkud obrovská síla, jakou najdete i v jejích obrazech. Budu ráda, pokud si vyhledáte její stránku a podíváte se na její tvorbu. Na Facebooku naleznete její práci pod mana_art. Jakmile jsem tento obraz viděla, věděla jsem, že musí se mnou odejít do mýdlárny. Autorka jej nazvala Probouzející se ženská síla. Ptala se, co mě napadlo jako prvé, když jsem obraz viděla. Mě napadla Gaia, naše planeta, naše matka. Trošku smutná, trošku rozezlená, stále se snažící mít s námi trpělivost. Jako s dítětem, které ne a ne dospět. Romana se usmála, že se jí tato vize líbí, a na obraz mi dala slevu. A já si jej tak mohla koupit. Když se na vás ty velké, intenzivně modré oči podívají, je to veliká síla. Trošku si říkám, že mě hlídá, abych pro vás ty receptury na produkty sestavovala nejlépe, jak dokážu, vše poctivě několikrát otestovala, v ničem neslevila, aby vše bylo tvořené s čistým záměrem.